Srpen 2013

OH GOD WHY

31. srpna 2013 v 14:14 | nikka bitches! |  DAILY
Fajn, prázdniny jsou v čudu. Mám pocit, jako by ve mně něco umřelo. Aha, to byla asi svoboda.
Opět se stanu vězněm stereotypu, juchů!

Co říct. Opravdu nedokážu vyjádřit slovy, jak moc úžasný tyhle prázdniny byly. Minulý rok jsem říkala, že nic nebude lepší, než prázdniny 2012. Jo, to je se sekla, a jakože fest.
Celý léto jsem něco dělala. Hlavně teda s nejlepší kámoškou (dobrá, není to nijaká BFF, na to nehraju, ale dejme tomu, že toho o mně ví víc, než mamka s taťkou dokupy) a taky s O. Překvapivě. Občas si čas našel i nejlepší kámoš (kterej je tak strašně na zabití, ale nevím, co bych bez něj dělala) - jo a pár dnů samozřejmě stanovačky, akce, však to znáte. Nejsem žádnej rebel, nechlastám, nehulím, takže nemám žádný děsně cool historky o tom, jak jsem se opilá válela v louži, omlouvám se.

Ten poslední prázdninovej tejden byl.. náročnej. Spolužák si urval vazy v rameni, tak jsem ho šla navštívit do nemocnice. (Není na škodu se kamarádit s někým hodně bohatým.) Taky mě ven vytáhl P., - jelikož si s ním musím udržovat dobrý vztahy - TANEČNÍ! Tančím s ním. Oh god. - šla jsem. A tak.. neříkám, párkrát jsem se zasmála mým paviáním smíchem. ( Opravdu, můj smích je srovnatelný s křičením paviánů. Ale ne, nemám červenou prdel.)
Ve středu a v pátek jsme šli ven s O. Oh my god. Má hladina hormónů rapidně vzrostla, když jsem si představila, že přes školu ho uvidím tak maximálně při procházce do bufetu s J. - takže jsem se prostě hecla a málem mi praskly plíce pak. Co už. (Stál vyjevenej jak vorvaň. Oči měl vykulený, protože mě má za neskutečnou stydlivku, která se na kluka skoro ani nepodívá. Ha, kdyby tak věděl..)
Schoollove | Tumblr
Umřu, umřu, umřu. Miluju prázdniny, léto, provokování kluků, plavky, drinky, meloun, kluky bez triček, bazén, sezení na louce do půlnoci.
RIP prázdniny.
(Můžete se pochlubit vašima prázdninama, jsem jedno ucho.)

STILL BETTER LOVESTORY THAN TWILIGHT

25. srpna 2013 v 11:41 | nikka bitches! |  DAILY
Za dobu mé absence se toho stalo fakt dost. (Ne, nevyměnily se magnetické póly Země, to byste si všimli. )

V minulým článku jsem byla silně rozhozená; zmatená, jak chcete. Jo, bylo to krušný období. (Trvající asi 4 dny.)
Pak jsem udělala něco, co by mi připadalo ještě před dvěna týdny.. nepředstavitelné. (Okej, úklid v pokoji to nebyl.)
Ano. Udělala jsem to.
Promluvila jsem si s O. (Prosím o ovace, poněvadž opravdu nejsem dobrý řečník.) A světe div se, on měl úplně stejnej názor! Prostě na rovinu jsem mu řekla "hele kámo, sorráč, ale docela mě sere, že si na mě docela házíš bobek" (fajn, úplně takhle jsem to neřekla, ale význam je stejnej) a on souhlasil! (Ne s tím, že na mě sere. Ale že se vídáme strašně málo.)
dont worry be hippie | via TumblrHQLines™
A ano, od tý čtvrteční promluvy jsme se viděli 3x! Ha. Konec dobrej, všechno dobrý. (Nah, jen jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.)

V komentářích jste všechny psaly, že byste si vybraly P. Hm. Uvažovala jsem nad tím před spaním (a pak se mi o něm zdály sny, děsivý) - ale ačkoliv mě k němu něco táhne, jsem si jistá, že to nic podobnýmu lásce není. (A už vůbec nemluvím o tom, jak se mi podlamujou kolena, když mi dá O. pusu)
Takže jak už jsem řekla stokrát, ačkoliv je na mně P. milionkrát hodnější, udělal by všecko možný, já si vybírám toho bad guye (jak někdo zmínil v komentářích) - stejně jako Elča Damona a nebo.. no.. Však víte.

SUMMERTIME SADNESS

22. srpna 2013 v 10:47 | nikka bitches! |  DAILY
Nebojte se, žiju. Dá se říct. Nikdo mě neunesl ( i když blondýnky to maj v zahraničí těžké ), žralok mě také nesežral (protože u pobřeží nežijou, logicky) a taky mě nikdo neotrávil.

Jsem doma už docela dlouho, takže se toho stihlo udát docela dost. Ale nejsem si jistá, jestli to tu chci psát. 1) Chci si před vámi udržet image slušný a hodný holky. 2) Pokud tento blog najde FBI, všem bude jasný, kdo je tento zloduch píšící tento blog.

Celý můj život je o rozhodování. O tom, co chci. Když něco chci, tak to dostanu - dřív, či později. Říkejte tomu sobectví, namyšlenost - ale ano, bylo a je to tak. Už jako dítě, jestliže jsem dosáhla svého, chtěla jsem něco jiného. Dostala jsem Lego? Chtěla jsem Barbie. Dostala jsem Barbie? Chtěla jsem skákací hrad. (Ten jsem nikdy neměla. A vlastně jsem pro něm ani doopavdy netoužila. Připomínal mi klauny a těch jsem se bála.)
Teď, když už mi táhne na osmnáct (pomalu, ale jistě), mě nezajímají barbíny ani Lego; klaunů se také nebojím. Ale pořád je tady ta pitomá vlastnost, když dosáhnu svého, omrzí mě to; když něco nemůžu mít, chci to tisíckrát víc.
Ano milí čtenáři, jde o kluky; kdy vlastně o kluky nejde?
Pan milej O. mě tak šíleně sere, že to nedokážu vyjádřit ani na stupnici nasranosti. Nechci žádnýho prince na motorce, ale mohl by se alespoň trošku chovat jako kluk a ne jako naprostej kokot? Nejsem žádná posraná čtvrtá volba - po motorce, kamarádech a kole - přeci mám na víc ne?!
A pak je tady princ, který sice nemá motorku ani koně; jeho největší předností je um slova. Schopnost vycítit co říct v pravou chvíli je jedna z nejtěžších věcí a bohužel, na mě zabírá vždy; nemyslím tím lichotky, které nejsou upřímné, ale slova, která zasáhnou vaše srdce a donutí vás uvažovat o vás samotných. P. má tuto schopnost, a já sakra, nevím, co chci.
Princ, který nemá čas, nebo obyčejný kluk, který dá i to, co nemá?
things go | via TumblrAbout life
Dnes to nebylo ze soudku Pobavíme se, ale nebojte, humor jsem u moře nenechala. Ale myslím, že nejde se pořád smát; občas jsou chvíle, i kdy největší smíšek a optimista pocítí smutek.

YEAH, WELL, YOU KNOW, I LIKE YOU.

8. srpna 2013 v 13:43 | nikka bitches! |  DAILY
Mám tisíc článků v rozepsaných, ale nemůžu se dokopat k tomu, abych je zveřejnila. Nevermind.
Skoro všechny jsou o tom, jak děsně naštvaná jsem na O., jak jsem závislá na seriálu Awkward, a jak teplo mi je. Takže nic zajímavýho.

Včera jsem se po tejdnu viděla s O. a mé naštvání vydrželo přesně tři sekundy, potom mi dal pusu a mé myšlenky odletěly na dobu neurčitou na Hawaii. Takže ne, žádná Promluva se nekonala (pozn. autora: Promluva je speciální řeč, kterou vždy pozměním tak, aby splnila účel, ale říkám ji každýmu klukovi, se kterým to je prostě víc než kamarádský.)
Viděl nás nejlepší kamarád P., též znám jako Gossip girl boy alias Drbna větší než baba Kropáčková, takže asi tak do 24 hodin očekávám velice naštvaného P. Who cares?
Untitled | via FacebookUntitled | via Tumblr
Jsem divnej člověk a mám v sobě zakódovaný, že po dvou měsísích mé povrchní zalíbení ke klukovi vyprchá, já se s ním začnu hádat a pošlu ho do prd temných míst. A jelikož to včera byly s O. přesně dva měsíce, očekávala jsem to samé, jako vždy před tím.
JENŽE, ono se to nestalo. Což znamená co?!
Že.ho.mám.ráda.
Poprvé ve svém životě mám kluka opravdu ráda.

Houstone, máme problém.


OD ZÍTŘKA JSEM NA DOVOLENÉ, VRACÍM SE 18.8! TAKŽE NOVÉ DÍLY TELENOVELY AŽ PAK.


GET TO KNOW ME TAG - PART ONE

5. srpna 2013 v 11:13 | nikka bitches! |  BULLSHIT
Jo, jsem děsně mainstream a dělám "něcojako30dayschallenge". Nemíním vypisovat každej den jednu otázku, rozdělím to na čtyři části a čau. (Taky musím vybrat jen otázky, který nejsou moc osobní, protože mi vyhovuje anonymita.)

1. Rozdíl mezi tebou v reálném a internetovém světě.
Já se snažím být stejná na internetu i ve skutečnosti. Furt mám divnej humor, furt jsem ironická a na nic si nehraju. Nemám proč. Ověřila jsem si, že mě lidi maj radši, když jsem cvok, než když jsem normální, průměrná. Jo, taky mi to nedává smysl. (Ale zeptejte se kluků, co se jim nejvíce na mně líbí. Ano, má pravá tvář. A totiž fakt, že se chovám, jako bych utekla z Bohnic.)

2. 5 faktů o tobě
Tak zaprvý, mám dobrej zadek a vím to.
Zadruhý, strašně se mi líbí " viď ", chtěla bych to říkat, ale nemůžu, protože jsem z Moravy a bylo by to trapný.
Zatřetí, říkám, že mi nezáleží na vzhledu a je to z poloviny pravda. Kluk musí bejt charismatickej, ne pěknej, abych s ním něco měla. Ale naproti tomu, NIKDY bych se nebavila s někým vyloženě škaredým. (Jen do mně, nepovrchní lidé!!)
Začtvrtý, neumím klukům říct, že mezi náma nikdy nic nebude, tak radši je udržuju v tý naději že "možná někdy za pár měsíců něco.." (ale musím mít důvod; musí to bejt nejlepší kamarád nebo dobrej kamarád, prostě někdo, koho nechci ztratit)
Zapátý, mý ego je asi mínus 874584587, ale působím, jako dost sebevědomá holka. Jo, dělám to proto, abych nevypadala zranitelně, protože nechci ukázat, že mám city, aby mi někdo neublížil. (A proto se někdy chovám jako mrcha. Někdy? Bitch please, furt.)

3. 7 příznaků, že ses do někoho zamilovala
Já? Zamilovala? Good joke. Ale okej. Když se mi někdo HODNĚ líbí tak:
Když ho vidím, rudnu. Mám problém mu napsat první. Dávám si pozor na to, co říkám. Neříkám před ním "tyvole". Směju se - HODNĚ. Jenom když ho vidím na sekundu ze vzdálenosti sto metrů, mám celej den super náladu. Myslím na něj POŘÁD, když si čistím zuby, když jím, když píšu test, když spím. POŘÁD.

4. Na co právě myslíš
Mám hlad (ale nevím na co mám chuť, což je můj věčný problém).
Life is too short to leave important things unsaid. | via FacebookUntitled | via Facebook

Pokačování příště mí milí a hodní čtenáři, kteří mi děláte radost tím, že mi říkáte, že můj humor není tak divnej, jak jsem si myslela! Díky fíky!

LET'S GET AWESOME

2. srpna 2013 v 12:22 | nikka bitches! |  DAILY
Dámy a pánové (spíš dámy tedy) s radostí vám musím oznámit, že
ŽIJU.

Výlet jsem přežila (dokonce dneska už i sejdu schody!!!!!!). Bylo sice vedro jako někde v Demokratickým Kongu ( no , odhadovala jsem to tak na 212°F ), musela jsem se škrábat po nakloněné rovině o úhlu alfa 86°( prý zkratka!!), ale .. jak říkám, bylo to skvěží! (skvělý+boží)
.
Nikdy jsem nevěřila, že i když s někým budu 7 hodin v kuse, že nebude ani sekunda ticha (dobře, tak jsem prý extrémně ukecaná, who cares? Aspoň není nuda.) Taky jsem vypadala velice přitažlivě (ironie tak velká, že i Kilimandžáro je v porovnání s ní hromádka kamení). Rudá (mohlo mi konkurovat rajče v mý bagetě), zpocená (a to jsem na sebe vystříkala půlku antipersiprantu), a zadýchaná, takže jsem zněla jako těžký kuřák, když vyjde schody. A stejně to přežil, takže jestli tohle není pravá láska, tak už nic. (Just kidding, na pravou lásku nehraju.)
Teďka jsem v rekonvalescenci, takže žeru BeBe, koukám na 2 Broke girls a uvažuju, jakej super vejlet naplánujem příště. (Viděla bych to na nějakou přehradu/something, jelikož na jeho vánočku se vždycky ráda podívám. )

P.S. Dnešní článek zaměřen na Afriku je způsobenej tím vzduchem, co na mě fouká přes okno. Ještě písek a je to fakt jak na Sahaře.
P.S2. Držte mi palce, dnes mě čeká velmi nepříjemný rozhovor s P. Och god.

(Ten trip byl 20 km. 20 KM. DVACET. Po horách.)